Irsko: Jak jsme si nepamatovaly název města a opily se ciderem

9. srpna 2018 v 9:32 | Míša |  Ze života
Den před mými 20. narozeninami jsme se s Áďou probudily a z naší nevinné ranní debaty o touze někam odcestovat vyplynulo to, že jsme si naprosto spontánně koupily letenky do Irska. Před několika lety jsem se do té země na základě fotografí a videí zamilovala a teď jsem sama sobě dala ten nejlepší narozeninový dárek. Vlastně mi ten dárek dala hlavně Áďa - sama bych se nikdy neodvážila do ciziny odjet a ona z toho nápadu byla tak nadšená, že do toho okamžitě a bez váhání šla.
Měly jsme letenky a tenhle plán - povezem minimum věcí v batohu, spát budeme u uživatelů Couchsurfingu nebo v hostelech, cestovat budeme převážně stopem a hlavně si to pořádně užijeme a uděláme z toho ten nejlepší výlet.

Jelikož toho mám k vyprávění spoustu, rozdělím povídání o Irsku do tří článků. Jeden se bude týkat našich zážitků z ubytování, druhý stopování (ze kterého jsem měla největší strach) a tenhle článek je věnovaný místům, která jsme navštívily a tomu, co jsme tam zažily.

12.6. - 20.6. 2018



Dublin
V hlavním městě jsme strávily nejvíc času. Z toho 12 hodin na letišti - neptejte se proč, nedošlo k žádným komplikacím, prostě jsme jen poslední noc už nechtěly utrácet za ubytování, a tak jsme čekaly na brzký ranní let na letišti a sledovaly Chůvu k pohledání.
Na doporučení našeho hostitele jsme byly na bezplatné prohlídce města, která trvala asi dvě hodiny a mě to vůbec nebavilo. Nejsem zrovna (ani trochu) fanda poznávacích zájezdů a organizovaných prohlídek apod. Bavil mě akorát náš průvodce, poměrně mladý týpek s dlouhýma vlasama a vtipným přízvukem, který nám vzhledově hodně připomínal jednoho známého.
Byly jsme v McDonalds kde byla neskutečná zima, prošly jsme se po hlavní nákupní třídě, vlezly i do obchodního centra a hlavně jsme prolezly spoustu pro Irsko typických uliček a legendární Temple Bar - čtvrť plnou hospůdek, ve kterých většinou hrála i živá hudba. Jednu takovou hospůdku jsme navšítivily a daly si tam napůl malého Guinesse, což byla dost špatná investice. Zaprvé stál asi 6 euro a zadruhé mi pivo fakt nechutná, ale když už jsem byla v Temple Bar, žejo...
Co říci k Dublinu... byla to láska na první pohled. Už při prohlížení fotek jsem měla pocit, že si to město zamiluju, a taky že se stalo. Na tom se s Áďou shodneme - obě jsme navštívily slušnou řádku evropských měst, ale Dublin je díky své jedinečné atmosféře naprostý vítěz.

Galway
Taky se vám při názvu tohoto městečka na západě vybaví písnička Galway Girl od Eda Sheerana? Tak tahle písnička byla jedním z důvodů, proč jsme do Galway jely. Možná se pletu, ale město mi přišlo dost malé (nebo alespoň to centrum) a v těch pravých irských uličkách jsme se musely doslova prodírat davem turistů. Prošly jsme se podél oceánu a těch barevných domečků, co vám vyhodí Google když si Galway zadáte do vyhledávače.. a to je tak všechno. Zatímco z Dublinu jsem nadšená, Galway bylo trochu zklamáním.

Killarney
Městečko, kam jsme ani neplánovaly jet a dostali jsme se tam díky pánovi, co tam jel na svatbu neteře - na základě fotek jsme se rozhodly, že pojedeme s ním. Killarney je to město, jehož název jsme si z nějakého důvodu nemohly poměrně dlouhou dobu zapamatovat... a Ádě se to podařilo jako první.
Krom těch irských uliček je v Killarney rozlehlý národní park a... HORY! V Irsku jsou hory! Byly jsme z toho docela v šoku, jelikož jsme si myslely, že tenhle ostrov je prostě placka s nějakými kopečky, které v porovnání s našimi Jizerkami nestojí ani za řeč. Jenže ty hory mohly Jizerkám směle konkurovat a já jsem z toho překvapená ještě teď, po dvou měsících.
Během našeho dvoudenního pobytu v Killarney panovalo pravé irské počasí - bylo asi 15 stupňů (na což už jsme teda byly zvyklé), ale dost často pršelo a např. v tom národním parku příšerně foukalo a byla mlha (na to jsme ještě tak úplně zvyklé nebyly).
Jinak bych ráda podotkla, že irský déšť je zvláštní - pokud není vyloženě slejvák (což jsme nezažily), tak můžete jít a nejste vůbec mokří. Fakt. Za těch 8 dní jsme ani jednou nepotřebovaly pláštěnku.

Cork
Do Corku jsme jely z toho důvodu, že tam byl v rámci praxe ve škole Ádi kamarád a trval na tom, že ho musíme navštívit a že se sejdeme v hospůdce Wetherspoon. A tak jsme se sešli, s Lukym a jeho spolužákem, v hospůdce Wetherspoon. Dali jsme si pravý točený cider a...
"Tyjo Míšo, mně se po tom cideru docela motá hlava."
"Já jsem ti to nechtěla říkat, aby sis nemyslela že jsem kráva, ale mně taky."
Ano, v Irsku se můžete opít ciderem. A pokud vám stačí málo jako nám, opijete se poměrně zalevno.

Howth
Pokud jedete do Irska, tak se očekává, že navštívíte ikonické Mohérské útesy. Jenže ty jsou poměrně z ruky od míst, která jsme navšítivily. V každém městě sice nabízeli organizované výlety k útesům, ale byly strašně drahé. Na jednu stranu mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsme přebytečných +- 100 euro (za obě) fakt neměly. Naštěstí v Dublinu žije má bývalá spolužačka a ta nám poradila skvělou alternativu. Takže pokud se chystáte třeba jen na víkend do Dublinu, určitě navštivte městečko Howth. Do tohoto malého a na první pohled nudného městečka se dostanete MHD (autobusem) přímo z centra Dublinu. Bude vás to stát asi 3 eura a nějakých 20 minut.
V Howthu je nádherná stezka podél útesů, která nám výlet na Mohérské útesy krásně vynahradila. Doporučuji nedržet se vždy vyznačené cesty, zejména na začátku trasy. Zatímco ostatní turisté nenápadnou pískovou cestičku, která byla ještě u silnice, ignorovali, my se na rozhodly ji prozkoumat. Dostaly jsme se díky tomu na krásné a fotogenické místo, kde krom nás byli jen dva rybáři, které jsme se zaujetím pozorovaly a tiše fandily, aby se jim povedlo něco ulovit.
Howth byl tou pomyslnou třešničkou na dortu našeho výletu do Irska. Pak už zbývalo si jen posedět na ulici v Temple Bar, užívat si sluneční paprsky, zazpívat si s pouliční zpěvačkou (Áďa zpívala, já radši jen natáčela) a vyrazit na letiště.


čtvrť Temple bar a nejvíc ikonická hospůdka v celém Irsku


Katedrála Sv. Patrika v Dublinu


stezka na útesech v Howthu


 


Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 16. srpna 2018 v 19:42 | Reagovat

Pane jo, tak to byl super dárek pro sebe samu a super výlet! :-) Hned bych vyrazila taky tak, ale asi mi chybí trochu ta spontánnost. :-) Mimo jiné, opít se po cideru zase není tak těžké - je to sakra dobrý pití. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama